První den v Kašmíru

NEDĚLE (26. 9. 2010)
PROHLÍDKA LEHU, HLAVNÍHO MĚSTA LADÁKHU

První noc byla velmi krušná. Za prvé se nedalo dýchat a stále nás budila naše vlastní dýchavičnost – každý pátý nádech byl, jako když se topíš, a za druhé po západu slunce začala být opravdu velká zima kolem 0. Domy v Ladákhu jsou postavené z hliněných cihel a z malty. Mají sice většinou skeletovou betonovou konstrukci, ale o nějaké tepelné izolaci nemohla být řeč a okna byla zasklená pouze jednoduchými skly. Jediným zdrojem tepla proto bylo během dne naakumulované teplo ze slunečních paprsků díky velkým oknům uvnitř místnosti.

Ráno, po probuzení, respektive po protrpění první noci, jsme odpočinkovou neděli strávili čekáním na vyřízení povolení k dalšímu cestování po Ladákhu a celkem jsme uvítali, že si můžeme pomalu projít Leh a jeho okolí. Dopoledne jsme byli na stúpě Šanty nad Lehem, ze které byl překrásný výhled na celé údolí Lehu. Naskytl se nám typický pohled na zelené údolí s městečky a vesnicemi podél Indu, které je ze všech stran ohraničeno vysokými 7 tisícovkami z jižní strany směrem do vnitrozemí Indie pohořím Zanskar a ze severní strany směrem k Číně a dál směrem k Himalájím pohořím Ladákh. Typickým urbanistickým a krajinným prvkem údolí byly osamocené skály stojící uprostřed údolí, na kterých vždy jako na reprezentativním místě byl nějaký klášter nebo palác. Nad starým městem Lehu byl neobydlený původní královský palác, ke kterému jsme se vydali po obědě.

Město Leh

Město Leh bylo tvořeno vnitřním obdélníkovým blokem starého města ohraničeným obchodní ulicí a dlouhými ulicemi podél potoků, které se táhly všemi směry. Dolní část města byla srovnaná se zemí díky ničivé povodni, která přišla s hor. V centru Lehu byla klasická bazarová ulice plná různých podloubí a odbočujících uliček do vnitrobloků plné jídelen, obchodů a dílen. Nejlepší vybavené bazary byly u Tibetských utečenců nebo jako všude v Asii u arabských obchodníků. Nejzajímavějším sortimentem byly regionální pašmíny a různé mosazné výrobky k různému použití. Koupili jsme si teplé vlněné čepice, nějakou pašmínu, Zanskarskou mosaznou masku zdobenou typickou korálkovou výšivkou Perang a mosazné madla ve tvaru posvátné opice od Tibetských utečenců. To nás trochu zdrželo, takže jsme se do paláce dostali až těsně před západem slunce. Vstupné bylo 100 INR, pouštěl nás dovnitř nějaký místní zaměstnanec, kterého jsme museli najít nejdřív u něho doma ve starém městě.

Královský palác

Návštěva paláce byla velmi zajímavá, vše pro nás bylo nové a neobvyklé. Prý nás ale čekají mnohem hezčí paláce. Každopádně principem většiny paláců a klášterů je kompaktní několikapatrová hmota zakončená plochou pochozí střechou a výraznou římsou. Na střeše jsou prosvětlující světlíky přivádějící světlo do vnitřních atrií a svatyní. Voda ze střechy je svedena do systému chrličů. Nosnou konstrukcí je vnitřní dřevěný skelet většinou z kulatiny, stropy z prken a rákosu zasypané hlínou, obvodové zdi jsou z hliněných cihel a hliněné omítky. Okna jsou typicky dělená dřevěná a výraznou nadokenní římsou, která byla stejně jako římsa celé stavby tvořena zajímavě poskládanou slámou a dřevěnými špalíky natřené na výrazné barvy – červenou, černou, zelenou. Původní technický prvek římsy, který měl chránit fasádu proti povětrnosti, se časem vyvinul ve výrazný rozeznávací prvek estetiky fasády.

Po cestě k paláci a zpět se procházelo uličkami starého města lemovanými typickými domy s vepřovic, které připomínalo svým rostlým urbanismem a uličním způsobem života svých obyvatel blízkovýchodní města. Úzké uličky s odtokovým kanálem kanalizace uprostřed ulice, někdy skrytým pod kamennými deskami tvořícími malé můstky do domu, někdy ponechaný nezakrytý. Rostlou vertikální a horizontální strukturu města tvoří malé domy stavěné v několika výškových úrovních v mnoha generačních etapách na úzkých parcelách.

Těsně pod palácem bylo několik obřadních objektů různých svatyň řešených podobně konstrukčně i architektonicky jako domy obytné, většina z nich byla ale prázdná a nepoužívaná, původně patřila královské rodině. Nad palácem, který je cca 200 let starý a je ještě původní královský palác ze 16. století. Na druhé straně starého města pod palácem bylo hřiště na polo.